Prosím tedy o odpovědi na tyto otázky. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a poprosím pana ministra o odpověď.
Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dovolte mi, abych tedy stručně odpověděl.
Za prvé musím říct, že Ministerstvo zdravotnictví nic neruší. Uvedená změna je v návrhu zákona č. 95, který je v současné době ve zdravotním výboru, a o tom, který obor zůstane či nezůstane, rozhodnou poslanci jednak v rámci zdravotního výboru a jednak samozřejmě zde v projednávání na plénu. To je za prvé.
Za druhé. Co nás vede k tomu, že se domníváme, že by bylo dobré vrátit se do standardních evropských zvyklostí a mít jeden obor pediatrie, je skutečně to, že se domníváme, že propustnost mezi nemocniční a ambulantní sférou bude jenom ve prospěch pacientů a jejich rodičů, protože nepovažujeme za úplně normální, aby v současné době například primář dětského oddělení s třicetiletou praxí, s obrovskou erudicí neměl odbornou způsobilost k tomu, aby mohl provozovat ambulanci dětského lékaře pro děti a dorost. Prostě medicínské důvody k tomu absolutně nenalézáme. A asi skutečně není náhodou, že takovéto oddělení sféry ambulantní a nemocniční není nikde na světě, a nevidíme důvod, proč by tomu tak mělo být v České republice. Navíc oba ty obory, jak nemocniční, ale ještě v mnohem větší míře ten obor ambulantní péče pro děti a dorost, se nacházejí v poměrně těžké personální situaci. V oboru praktického lékaře pro dětský dorost je ještě vyšší průměrný věk těch lékařů, kteří se tam nacházejí, a myslíme si, že není nic proti ničemu, aby propustnost oběma směry tady byla. Domníváme se, že ten obor se stane atraktivnější jak pro ty, kteří chtějí třeba nějakou dobu pracovat v nemocnici a pak se přesunou do terénu, nebo naopak.
Koneckonců to, že dezinformace, které někteří funkcionáři Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost vypouštějí do veřejnosti, že rušíme místo praktického lékaře pro děti a v systému, prostě není pravda. My jenom sjednocujeme vzdělávání. Uvedu příklad jiného oboru, který se také velmi liší mezi nemocnicí a terénem, to je například gynekologie a porodnictví, kde ambulantní gynekologové mají atestaci z celé gynekologie a porodnictví, nemají samostatné vzdělávání, nemají samostatnou atestaci, a já si myslím, že je to tak dobře.
Já jsem dlouze diskutoval se zástupci praktických lékařů a pro děti a dorost a ptal jsem se laicky, selským rozumem: V čem se ten váš obor tedy liší? V čem ta pediatrie v ambulanci a v nemocnici nebo v nemocniční ambulanci je jiná? Dostal jsem informaci, že mají jinou administrativu a že mají očkování. Musím říct, že jsem nenašel jakékoli odborné argumenty, a myslím si, že jde o velmi sofistikovaný lobbing těch funkcionářů, a musím říct, že považuji za velmi neetické, když do tohoto sporu zatahují rodiče, dávají jim v ambulancích podepisovat petici a informují je o tom, že je ohrožena péče o děti, protože samozřejmě každý rodič podepíše svému lékaři to, co po něm bude požadovat, protože není úplně v rovnoprávném postavení. Děkuji.
Poslanec Ludvík Hovorka: Ano, jistě, pane ministře. Obor se neruší jako takový, ale v návrhu, který jde do Sněmovny, je navrhováno zrušení vzdělávacího oboru praktický lékař pro děti a dorost. To je nepopiratelný fakt. V tom oboru se od roku 2004 pět let nevzdělávalo a potom za těch sedm let se vzdělalo prostřednictvím rezidenčních míst dvě stě lékařů, za poslední tři roky do toho oboru vstupuje šedesát lékařů a padesát atestuje. Čili to je podle mě dostatečný počet.
Jedna základní otázka: Proč v těch okolních zemích, kde je jedna pediatrie a kde se říká, že to je systémové, proč tam mají takový nedostatek dětských lékařů pediatrů v primární péči, že se prostě o děti mohou starat praktičtí lékaři jenom vlastně do věku 12 nebo 15 let, a proč tedy o starší děti tam zajišťují péči praktičtí lékaři pro dospělé nebo rodinní lékaři. Děkuji.
Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já jsem přesvědčen, že skutečně nerušíme tento obor, že ho sjednocujeme a že lidé, kteří budou mít jednotnou pediatrii, tak ji budou mít jak pro ten terén, tak pro nemocniční péči. A mohli bychom tady dlouze hovořit o různých systémech zajištění primární péče v různých zemích, kde je to do značné míry dáno nějakou kulturněhistorickou tradicí. Prostě v některých zemích byl tzv. rodinný lékař, který zajišťoval péči o všechny od, když to tak řeknu jednoduše, od kolébky po hrob. A někde se to oddělilo.
Já musím říct, to, o čem tady hovořil pan poslanec, proč u nás je to až do 18, jinde je to do 15, já si pamatuji, že to byl do značné míry vstřícný krok vůči praktickým lékařům pro děti a dorost, protože na rozdíl řekněme před mnoha lety ještě, kdy těch lékařů bylo dost, tak počty dětí v ambulancích ne vždy byl dostatečný a oni měli zájem péči poskytovat co nejdéle. Ale nemyslím si, že by byl nějaký zásadní problém, kdyby od 15 let věku se o toho člověka staral praktický lékař pro dospělé. Ale stejně tak může zůstat ten model, že se o něj stará praktický lékař pro děti a dorost.
Ale chci jenom znovu zdůraznit, neděláme žádnou zásadní revoluci. Systém, který tady je nastaven, tak zůstane. Zůstanou tady praktičtí lékaři pro děti a dorost, jenom budou mít širší erudici a v případě zájmu mohou změnit své působiště do nemocnice, a naopak v případě zájmu lékaři s erudicí z nemocnice, zkušení lidé, mohou bez problému jít do terénu. Já v tom vidím spíše posílení toho systému.