Ústavní stížnosti na stanovování cen a úhrad zdrav. prostředků

 Děkuji za slovo.

Chtěl bych se, vážený pane ministře, zeptat, jaký je postoj Ministerstva zdravotnictví k ústavní stížnosti, jejíž projednávání zahájil tento týden Ústavní soud, jež se týká netransparentnosti stanovování cen a úhrad zdravotnických prostředků. Také bych se chtěl zeptat, jaký je stav přípravy zákona o kategorizaci zdravotnických prostředků, který byl tímto ministerstvem na začátku volebního období stažen z projednávání. A co bude Ministerstvo zdravotnictví dělat, pokud Ústavní soud uzná stížnost za oprávněnou? A jak ministerstvo kontroluje zdravotní pojišťovny a poskytovatele, na základě čeho a jak vybírají dodavatele zdravotnických prostředků?

Chci jenom upozornit, že už podvýbor pro ekonomiku ve zdravotnictví, zdravotní pojištění a lékovou politiku přijal usnesení v tom smyslu, že současný stav úhrad zdravotnických prostředků negarantuje efektivní vynakládání zdrojů veřejného zdravotního pojištění, protože tvorba číselníku zdravotních pojišťoven může vést k omezení přístupu pojištěnce ke zdravotnickým prostředkům, jež zákon vymezuje jako hrazené, případně k nezákonnému omezení rozsahu úhrady. V jiných případech nepřiměřeně vysoká maximální úhrada podle číselníku vytváří prostor pro vykazování předražených cen a nežádoucí provize a bonusy na úrovni nemocnic a jejich dodavatelů a neexistuje transparentní proces stanovování cen zdravotnických prostředků, jejichž použití je zakalkulováno do výkonu podle seznamu výkonů. Nákup zdravotnických prostředků řízený přímo nemocnicemi není transparentní, nevede vždy k dosažení nejnižší tržní ceny v daném čase a místě, a neposkytuje tedy pojišťovnám a regulátorovi potřebnou referenci pro tvorbu úhradových mechanismů. Také jsme konstatovali, že uvedené skutečnosti narušují soutěžní prostředí a vytvářejí pro stát a další veřejné instituce právní rizika.

Chtěl bych se tedy zeptat, jaký je postoj ministerstva k tomuto a jak probíhá příprava zákona o kategorizaci zdravotnických prostředků. Děkuji za pozornost.

 

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík: Děkuji, pane předsedající. No, ono je tohle složité. Stanovování cen a úhrad je problém v celém zdravotnictví a my tam máme dvě velké skupiny. Máme tam skupinu léků a máme tam skupinu zdravotnických prostředků. V podstatě musím říct, že Ministerstvo zdravotnictví v tuhle chvíli nepovažuje ten návrh senátorů za důvodný, a upřímně řečeno, navrhuje ho zamítnout. Vysvětlím teď proč.

Dneska máme zhruba osm tisíc léků, které máme nějakým způsobem registrovány a kategorizovány, nějakým způsobem se stanovuje jejich úhrada. Už dneska jsou velké stížnosti na to, že to dlouho trvá, že ten proces je složitý a komplikovaný. Ale pořád je to ještě osm tisíc přesně popsaných položek, u kterých u každé víme, co je zač. Mají nějakou registraci u SÚKLu, mají nějakou dokumentaci. A teď si představte, že proti tomu jsou zdravotnické prostředky, kterých je něco kolem 250 tisíc. Každý rok jich 7 až 8 tisíc přibývá. To je prostě strašný problém celoevropský, jak to vůbec kategorizovat.

Jenom dám takový malý příklad. (Ukazuje tužku.) Tohle je pro zdravotní pojišťovnu tužka, pro výrobce pero a pro zdravotnické zařízení psací náčiní. To je jedna z těch 250 tisíc věcí. V tuhle chvíli teorie říká, že bychom si potřebovali sednout, zdravotnická zařízení, nebo poskytovatelé, zdravotní pojišťovny, čili plátci a výrobci, a u každého takového produktu si říci: tohle budeme nazývat tužka a má to číslo 005. A takovým způsobem bychom měli udělat 250 tisíc položek a každý rok 7 až 8 tisíc nových. Já netvrdím, že to není možné. Ale faktem je, že se o to evropské země snaží strašně dlouho a jde to ztuha. Notabene ještě tím, že různých výrobců se objevuje čím dál tím víc. Takže to, co už dneska vleze na český trh, je sice už nějakým způsobem registrováno SÚKLem, ale přiznám, že ta detailní kategorizace tam dneska není.

A stanovení úhrady je druhý, podobný problém. Protože až budeme vědět, že je to tužka a má to číslo 005, tak řekneme, stojí to deset korun. Nebo stát za to zaplatí deset korun. To bude fajn. A já bych hrozně rád, abychom se k tomu někdy protlačili, protože u léků to do jisté míry máme. Ale znovu říkám, už i revize - oba velmi dobře víme, jaké jsou na to stížnosti, jak to dlouho trvá - a říkám, je to osm tisíc položek. Teď si představte, že to samé se bude týkat čtvrt milionu položek. A každé dva roky by se to mělo znovu a znovu projednávat a znovu stanovovat ceny.

Co se týká těch nákupů, to je druhý průšvih. Teď budu mluvit z praxe ředitele nemocnice. Prostě a jednoduše, vždycky to zadání výběrového řízení musí zpracovávat lékaři. Dneska nemáme v České republice vůbec takové množství znalců, abych měl specialisty na totální endoprotézy, abych měl specialisty na kardiovaskulární stenty, abych měl specialisty na cokoliv, co se týče inkontinence, inkontinenční pásky, a tak dále a tak dále. Byť třeba v rámci Motola je poměrně silné obchodní oddělení, kde máme docela velkou řadu product managerů, kteří se v tom orientují. Ale to zadávací řízení musí dělat lékaři. A teď se pojďme bavit na téma, jestli je skutečně správné kupovat to nejlevnější, nebo jestli máme hledat správný poměr mezi cenou a výkonem. Takže já se domnívám, že ve spoustě zdravotnických zařízení by mělo dojít ke správnému poměru cena - výkon.

Takže abych to shrnul. V této chvíli na ministerstvu existuje příprava věcného záměru zákona, který se týká kategorizace zdravotnických prostředků. Ale vůbec nebudu zastírat, že jsou na to hluboké rozporuplné názory, jakým způsobem to pojmout, jak se na to podívat. A v žádném případě si nemyslím - v tomhle funkčním období už určitě ne a v tom příštím si myslím, že je to taková debata rok až dva, abychom se vůbec propracovali k tomu, jak to udělat. Protože do jisté míry jsou pro mě i ty léky odstrašující tím, že ten systém je hrozně nepružný. Neumí reagovat na to, co se děje. A představa, že přijmeme zákon, jehož přílohou bude 250 tisíc položek, a každý rok by se ten zákon měl inovovat o sedm nebo osm tisíc položek, je prostě hrůzná.

Takže budeme muset najít asi jinou cestu. A určitě se o tom chci bavit, ale nebudu vám teď nalhávat, že je to v nějaké situaci, kdy bychom úplně přesně věděli. Ale to, co navrhují senátoři, že dnes pojišťovny v podstatě dělají úhrady průzkumem trhu, to znamená, že si v podstatě vyžadují ceny od výrobců, to je určitě náhradní mechanismus. Určitě není ideální. Ale myslím si, že v tuto chvíli je jediný možný, a nemyslím si, že by to nějak kolidovalo s Listinou a s Ústavou.

 

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za odpověď. Ale v zásadě si myslím, že ten průzkum trhu znamenal třeba v minulém období, že se také za kardiostimulátory a kardiovertery platily obrovské peníze, že to bylo na začátku přes jeden milion korun. A ještě dlouho potom, co se tady tyto zdravotnické prostředky výrazně zlevnily, tak pořád nemocnice vykazovaly pojišťovnám tyto zdravotnické prostředky za ty velmi vysoké ceny.

Takže to je jeden problém. A druhý je - možná ty problémy jsou dané tím, že když se přijímala ta léková část zákona, tak se přijímala takovým chaotickým způsobem cestou pozměňovacího návrhu a záměrně se udělala tak komplikovaná, aby na tom vydělávali ti výrobci. Protože než proběhne správní řízení, tak uteče spousta času a ta cena a úhrada se konzervuje po velmi dlouhou dobu. Takže si myslím, že i ty zdravotnické prostředky by se daly řešit pomocí toho, kdyby se konečně udělal nějaký proces HTA, hodnocení finanční nákladů (upozornění na čas), protože víme, že dnes nákladová efektivita i u těch léků je velmi pochybná. ***

Ministr zdravotnictví ČR Miloslav Ludvík: Máte pravdu, že správní řád je úplně nevhodný k tomu, aby se podle něj dělaly ceny léků. To je moje hluboké přesvědčení. A můj názor je, že pro stanovování cen by se mělo udělat něco takového, co třeba používá daňová správa, jako je daňový řád. Čili bychom měli připravit vlastní řád, který by nebyl takovým způsobem komplikovaný, jako je správní řád.

Ještě co se týče těch bonusů. Víte, dnes je fakt, že stojíme před otázkou, jestli vztah mezi poskytovatelem a plátcem, čili zdravotnickým zařízením a pojišťovnou, je vztah obchodní, nebo vztah veřejnoprávní smlouvy. Pokud řekneme, že je vztahem veřejnoprávním, máte pravdu, pokud prostě zdravotnické zařízení vykázalo pojišťovně milion za kardioverter a koupilo ho za 400 tisíc, tak je to špatně. Pokud má vztah obchodní, tak jakoby 600 tisíc ušetřili, ale je otázka číslo dvě, která je legitimní, co s těmi 600 tisíci udělali. Pokud je použili na zlepšení zdravotní péče a ten vztah byl obchodní, tak je to asi v pořádku. Pokud samozřejmě - tak to už je potom otázka úplně jiných orgánů, o kterých se můžeme bavit.

Dnes opravdu stojíme před tím, že se musíme dohodnout, já ani nevím, kdo by to měl stanovit, jaký je vlastně vztah mezi plátci a poskytovateli. Je to obchodní vztah, nebo to není obchodní vztah? O tom se dneska asi budeme nejvíce bavit.