Poslanec Ludvík Hovorka, předseda podvýboru pro ekonomiku, navrhuje úpravu stávajícího § 17 odst. 5 zákona 48/1997 Sb., podle kterého se vydává tzv. úhradová vyhláška. Návrh spočívá v přidání následujících dvou vět: „Zdravotní pojišťovna je povinna zveřejnit individuální smluvní ujednání do 30 dnů ode dne, kdy bylo uzavřeno, způsobem umožňujícím dálkový přístup. Individuální smluvní ujednání nabývá účinnosti nejdříve dnem zveřejnění.“
Senátní výbor tento týden navrhl vrátit sněmovně novelu zákona 48/1997 o veřejném zdravotním pojištění právě proto, že obsahovala tuto novou formulaci.
Senátor Jan Žaloudík v médiích kritizoval váš návrh jako přílepek: "Za situace, kdy na komplexní novele pro celou tuto oblast aktuálně pracuje ministerstvo zdravotnictví, tak velmi zkratkovitou, právně zcela nedokonalou a s nikým nediskutovanou formulaci vlepenou k nesouvisejícímu tématu spíše nepomohl, než pomohl zájmu transparence smluvních vztahu ve zdravotnictví." Co na tato slova říkáte vy?
Můj pozměňovací návrh není legislativním přílepkem. Nemění jiný, než projednávaný zákon 48/1997 Sb. a napravuje chyby ministerstva zdravotnictví, které byly do zákona o veřejném zdravotním pojištění nenápadně vsunuty za ministra Julínka v létě roku 2007. Konkrétně se jednalo o ustanovení, že úhradová vyhláška není závazná, pokud se zdravotní pojišťovna a zdravotnické zařízení dohodnou i jinak. Julínek se Šnajdrem tím v podstatě řekli, že úhradová vyhláška je nezávazná a odstartovali smluvní chaos.
Ministr zdravotnictví tvrdí, že situaci bude lépe řešit tzv. transparenční novela zákona 48/1997, kterou připravuje. Proč tedy navrhujete zvláštní legislativu?
Varianta povinnosti zveřejňovat smlouvy, která je aktuálně navržena ministerstvem, nechrání dostatečně proti korupci, neboť nepodmiňuje účinnost smlouvy jejím zveřejněním, pouze stanoví pojišťovně pokutu za nezveřejnění. Významnější korupci ministerský návrh neřeší. V případě, že pracovník pojišťovny smlouvu nezveřejní a poruší tak zákon, na platnosti smlouvy to nic nemění a „spřátelený“ poskytovatel začne čerpat výhodnější úhrady. Pokud se na takovou smlouvu vůbec s odstupem času přijde (typicky po personální změně), pojišťovna sice dostane pokutu za to, že ji nezveřejnila, patrně však vznikne právní problém, jak smlouvu vypovědět (pokud si to „spřátelený“ poskytovatel při sjednávání pohlídal). A nejhorší bude, že nepřiměřené úhrady vyplácené po léta podle sice nezveřejněné, ale platné smlouvy nebude možno získat zpět.
Myslíte si, že opravdu ve skutečnosti podobné případy hrozí?
Ano. Je reálně možné, že zveřejňovány nebudou právě ty smlouvy, nebo individuální smluvní ujednání, které představují největší rozdíly oproti standardním ujednáním. Vezměme si modelovou situaci podobnou kauze „VZP-Protonové centrum“. Pracovník pojišťovny podepíše smlouvu na garantovaný počet léčených za určitou cenu, v minimálním celkovém ročním objemu jedné miliardy (tedy individuální smluvní ujednání, neboť takovouto formu úhrady předpisy neznají). Smlouva není zveřejněna. Na existenci smlouvy se upozorní až za pět let, pracovníka pojišťovny začnou trestně stíhat. Moje řešení je takové, že nezveřejněná smlouva nikdy nenabude účinnosti a je od počátku právně nicotná, není třeba řešit, jak ji vypovědět. Pokud by se podle takové smlouvy přesto za pět let uhradilo pět miliard, je zde určitá šance získat je zpět. Řešení podle Ministerstva zdravotnictví: Smlouva platí, její nezveřejnění na tom nic nezměnilo. Po odhalení smlouvy vznikají právní problémy, jak ji vypovědět, druhá smluvní strana vyhrožuje arbitrážemi, stát utrácí miliony za právní zastoupení. Pět miliard uhrazených za pět let platnosti smlouvy jsou pravděpodobně pro pojištěnce ztraceny, ministerstvo pojišťovně (již pod novým vedením) ukládá desetimilionovou pokutu.
S vaším záměrem ale nesouhlasí ani zástupci lékařů. „Návrh by postavil poskytovatele ve smluvním vztahu vůči zdravotní pojišťovně do méněcenného postavení, neboť dohoda by neplatila hned po jejím podpisu, ale až po zveřejnění, což je proces, který sám poskytovatel již nemůže nijak ovlivnit. Byl by tedy v situaci smluvní nejistoty až do doby, než by příslušnou dohodu našel na některém webu,“ píše Koalice soukromých lékařů.
Taková situace ve skutečnosti nehrozí. Každý poskytovatel má dlouhodobou smlouvu a z roku na rok se nemění celá smlouva, ale většinou cenové ujednání a případně nasmlouvání některých výkonů. Poskytovatel tedy není v právním vakuu. Jediný rozdíl oproti dosavadnímu stavu by byl ten, že po vrácení podepsaného dodatku by ZP zveřejnila dodatek na svém webu a o této skutečnosti by informovala poskytovatele.
Koalice soukromých lékařů má k vašemu návrhu další námitku. Poukazuje na to, že poskytovatelé by po celé první čtvrtletí museli pracovat podle úhradové vyhlášky a až po uveřejnění individuálního ujednání by dostávali úhrady podle tohoto ujednání. Jsou podle vás obavy lékařů důvodné, když se obávají, že návrh přinese do systému úhrad větší zmatek?
Toto není problém pozměňovacího návrhu, ale dosavadní téměř dvacetileté nesprávné praxe, kdy ministerstvo zdravotnictví není z neznámých důvodů schopno vydat vyhlášku dříve než v závěru kalendářního roku. V důsledku tohoto zpoždění jsou pak úhradové dodatky uzavírány až v únoru nebo v březnu s tím, že pokud je smlouva podepsána po datu 1. ledna, pak pojišťovny běžně uvádějí do dodatků článek, že se strany dodatku dohodly, že se mechanismus úhrady služeb upravuje tímto dodatkem i před dnem účinnosti tohoto dodatku v období od 1.ledna kalendářního roku.
Odpůrci vašeho návrhu říkají, že novela byla navržena překvapivě, na poslední chvíli a bez konzultací s odbornou veřejností. Je to pravda?
Rozhodně ne. Požadavek zveřejňování smluv a informací o úhradách je dlouhodobým tématem politických debat, již v roce 2004 byla v tomto smyslu předložena novela ministrem Kubinyim, obšírně se tomuto tématu věnovaly soudy včetně Ústavního, zveřejňování smluv bylo obsaženo v doporučeních NERV z roku 2011, bylo součástí záměrů „tehdejšího“ ministerstva zdravotnictví a stalo se též součástí navržené novely zákona 48/1997 Sb. (tehdejší Sněmovní tisk 761). Zveřejňování smluv jako podmínka jejich účinnosti bylo jako obecný právní předpis ( platný i pro resort zdravotnictví) navrženo již v minulém sněmovním období panem poslancem Farským. Téma se stalo jedním z hlavních témat hnutí Rekonstrukce státu a tedy i sněmovních voleb. Ke schválení zákona, který podmíní účinnost smluv s veřejnými institucemi zveřejněním těchto smluv, se písemně před volbami zavázala většina poslanců.
Předložilo tedy ministerstvo zdravotnictví nějaký návrh, který by plnil konkrétně sliby o transparentnosti smluvních vztahů?
Právě že nikoliv. Ministerstvo v tomto ohledu nepřišlo s žádným takovým návrhem, ačkoliv o tom stále mluví. Proto jsem předložil tento návrh, a to již v rámci projednávání předchozí novely zákona 48/1997 Sb., a to v širší podobě, která obsahovala i kontrolu dodatků Ministerstvem zdravotnictví. Tento návrh byl předmětem širší politické i právní debaty ve výboru pro zdravotnictví i na plénu sněmovny. V té době ještě návrh nezískal dostatečnou podporu. Výsledné znění navržené do Sněmovního tisku 307 je podstatně upravenou a zjednodušenou verzí, která je výsledkem opakovaně projednaného a pracně dosaženého kompromisu s Ministerstvem zdravotnictví, která proběhla i na jednání výboru. Rozhodně tedy nelze říct, že se jedná o „přílepek na poslední chvíli“. Zdůrazňují, samotný záměr zveřejňovat smlouvy oznámilo MZ již na začátku roku 2014. Můj upravený návrh byl schválen poslaneckou sněmovnou ve 3. čtení, ale o dvou verzích tohoto záměru jednal výbor pro zdravotnictví i poslanecká sněmovna opakovaně při projednávání dvou zákonných novel.
Formát pro tisk
