MUDr. Jiří Štětina,
poslanec, Úsvit přímé demokracie
Celkově považuji tento materiál za velmi zdařilý. Pokud se podaří jeho naplnění ve všech bodech, mohli bychom očekávat velké finanční úspory v systému zdravotnictví. Musí však být úzká spolupráce ministerstev zdravotnictví a financí. Bohužel, papír snese všechno, stejně jako předvolební sliby, návrhy programů stran a hnutí, koaliční smlouvy a vládní prohlášení. Vždy zůstalo pouze u slov, ale skutky, tedy úspory financí ve zdravotnictví, nikde vidět nebyly, spíše naopak. Materiál je konkrétní a se všemi body lze vyjádřit souhlas. V „Oblasti zdravotního pojištění“ považují za stěžejní zejména tyto body:
- Povinné zveřejňování smluv zdravotních pojišťoven se zdravotnickými zařízeními státními, nestátními, ale i ambulantními, zejména praktickými lékaři, stomatology a odbornými specialisty.
- Možnost spolupráce ZP při revizní činnosti, která musí být systémová, pravidelná a zejména zaměřená na každou odbornost.
- Ochranu tzv. osobních údajů nelze neustále považovat za jakési zaklínadlo, které brání kontrolní a hlavně analytické činnosti. Veškeré finanční prostředky státu, tedy veřejné rozpočty, daně, ale také výběr pojistného musejí být naprosto transparentní.
Tento materiál ale sám o sobě nestačí pro získání či spíše vrácení miliard korun. Právě v části II. „Oblast zdravotních služeb“ je celá řada možností, jak peníze získat.
- Přístrojové komise – věc dobrá, ale ceny musejí být srovnávány s nákupy za ceny obvyklé v Evropě, příp. ve světě.
- Zásadně zrušit nákupy přístrojů, materiálů, investic atd. přes tzv. „kompletační firmy“!
- Outsourcing – omezit na co nejmenší míru! Zásadně odmítám argument zlodějů a tunelářů, že stát je nejhorší hospodář, a proto je třeba peníze svěřit ke „správnému hospodáři“ – soukromé firmě. Právě touto cestou se ztrácí nejvíce peněz, a co je nejhorší? Naše společné peníze jsou nekontrolovatelně přesouvány do daňových rájů! Opět pouze odhad ztráty daňové výtěžnosti, nejméně 46–60 miliard korun za rok.
Osobně bych ještě dále navrhoval urychleně provést nezávislý audit všech smluv ve všech zdravotnických zařízeních a pojmenovat všechny viníky a defraudanty. Nebude to snadné a hlavně nebude vůle. Ale začít se musí s čistým stolem. Nelze připustit stav, že za stejný výkon není stejná platba. Možná budeme překvapeni, že situace většiny ZZ není tak špatná, jak je neustále medializováno. Dále zrušit všechny dlouhodobé a nevýhodné smlouvy, byť jsou (údajně) nevypověditelné, resp. s velkým finančním penále. Všechny finanční prostředky státu, tedy z veřejných rozpočtů, přesně vyúčtovat, a to nejenom pro návrhy smluv, aukce, ale zejména každý rok prokázat, jak byly použity. Daně platit tam, kde firma podniká, a nikoli všechno přihlásit do Prahy, kde není čas na pravidelné kontroly. Výroční zprávy zdravotních pojišťoven musejí být hodnoceny na základě přesných analýz s návrhy na opatření, a nikoli pouze jako tabulkový přehled, který vláda i parlament vezme pouze na vědomí a nic víc.
Ing. Ludvík Hovorka,
poslanec KDU‑ČSL
Navrhovaná opatření obsahují řadu obecných tvrzení, která je třeba zpřesnit. Týká se to zejména zveřejňování smluv a výše úhrad zdravotnickým zařízením – to je naprosto klíčové. Musí se zlepšit dohled nad systémem DRG a seznamem zdravotních výkonů. Zde bohužel nestačí jenom zlepšení dohledu, ale je nutno stanovit jasná pravidla pro tvorbu seznamu výkonů a úhradových vyhlášek. Nesouhlasím se snižováním prostředků rezervního fondu.
Návrhy pana ministra Němečka jsou spíše „balíčkem úsporných opatření“ a protikorupční význam má především návrh, který se týká zveřejňování smluv mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními. Pokud bude tento návrh naplněn bezezbytku a budou zveřejněna i úhradová data v časové řadě, pak by se z těchto dat mělo dát zjistit, zda některá zařízení nemají nadstandardní úhrady oproti jiným a nezakládají tak podezření na korupci. Dalším protikorupčním opatřením má být přístrojová komise pro nákupy nákladné zdravotnické techniky a rozšíření informačních povinností zdravotních pojišťoven vůči Ministerstvu zdravotnictví i vůči Ministerstvu financí.
Doufám, že návrh pana ministra nevznikl jenom jako podmínka pro navýšení peněz na státní pojištěnce ze státního rozpočtu. V návrhu jsou některá opatření, která mohou přinést úspory, ale ne okamžitě. Například pokud dojde k omezení přídělů do provozních fondů a rezervních fondů zdravotních pojišťoven, tak se může získat možná jedna miliarda korun, ale omezování rezervních fondů nepokládám za dobré řešení, spíše za škodlivé.
Největší úspory může přinést narovnání úhrad zdravotnickým zařízením, které by mělo následovat po zveřejnění smluv a výše úhrad jednotlivým zdravotnickým zařízením, zákaz zpětných bonusů a následné nakupování za reálné ceny, nikoli podle číselníků zdravotních pojišťoven. Ministerstvu nic nebrání, aby vysoutěžilo nejlepší ceny léků a zdravotnických prostředků pro všechny své nemocnice a léčebné ústavy. To ale pan ministr Němeček nenavrhuje. Omezení outsourcingu je také velmi potřebné. Může přinést další peníze pro zdravotnická zařízení. Ale smlouvy jsou většinou uzavírány na více než deset let, takže okamžitý přínos z tohoto opatření bude zřejmě zanedbatelný. Návrhy pana ministra Němečka jsou sbírkou opatření, které se mají začít uskutečňovat postupně. Některá jsou hodně obecná. O tom, jak významné finanční prostředky se podaří zajistit, rozhodne odvaha uzavřít penězovody, kterými peníze odtékají z veřejného zdravotního pojištění na soukromá konta.
MUDr. Vít Kaňkovský,
poslanec KDU‑ČSL
Věřím, že tento základní dokument Ministerstvo zdravotnictví rozpracuje do dalších, co nejkonkrétnějších opatření. Jako nejzásadnější to vidím u bodu, který se zabývá zlepšením dohledu nad úhradovými mechanismy. Tento bod může přinést skutečné úspory ve financování zdravotní péče. Neméně důležitá je oblast týkající se dokončení reformy následné a dlouhodobé péče a stejně tak bod, který je v návrhu nazván „dostupnost zdravotní péče“. Troufám si tvrdit, že tato vláda by měla mít jako jednu z hlavních priorit ve svém zdravotním programu nastavení páteřní sítě zdravotnických zařízení, včetně jasně definovaných center specializované péče. A pokud by se tento nelehký úkol zdařil, pak by se výrazným způsobem otevřela cesta k dalšímu zefektivnění poskytování zdravotní péče v České republice. Zda bude tento materiál stačit k tomu, aby v dalších letech bylo na financování zdravotnictví poskytnuto více finančních prostředků, nedokážu v tuto chvíli posoudit. Dle mého názoru je ale jednoznačné, že přes všechny problémy v efektivitě vynakládání prostředků ve zdravotnictví je současná výše finančních prostředků na zdravotnictví v ČR nedostatečná, a to zejména z pohledu budoucnosti českého zdravotnictví a udržení jeho doposud vysoké úrovně. Statistiky OECD hovoří v tomto směru jednoznačně – podíl HDP, který je v ČR věnován na zdravotnictví, tč. méně než 7,5 %, je ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi podprůměrný. A chceme‑li minimálně udržet české zdravotnictví na současné úrovni – a naší ambicí by mělo být je dále rozvíjet, tak je třeba hledat další prostředky! Na druhé straně je logické a nutné nejdříve najít rezervy v uplatnění finančních prostředků, které jsou k dispozici v tuto chvíli v systému financování českého zdravotnictví. \
MUDr. Jiří Koskuba,
poslanec ČSSD
Je mi líto, ale v rámci pochopitelné stranické loajality se nesluší, abych materiál našeho pana ministra kritizoval či falešně chválil. Nicméně své osobní názory jsem nikdy neskrýval. Dovolte mi proto odpovědět obecně: Kupř. koaliční způsob rušení zdravotnických poplatků zdá se mi poněkud nešťastným. Což neříkal již J. A. Komenský, že veškeré kvaltování toliko pro hovada dobré jest? Je rovněž zvláštní, že tzv. boj proti korupci vždy hlavně obtěžuje a omezuje ty poctivé. Velké ryby nikoli. Stejně jako se dosud poměrně trapně za indikátor kvality vydává neúměrně narůstající až nesmyslná administrativní zátěž těch zdravotníků, kteří působí přímo u pacienta. Tím se naopak paradoxně poskytování kvalitní péče ještě ztěžuje. Pravda, možná nějaká „outsourcingová“ skupina se na tom živí. Rovněž opakovaně od našich ministrů postrádám účinná opatření vedoucí k omezení nadužívání a zneužívání poskytované péče. Je to, pravda, nepopulární. Ale problém existuje a nejde vůbec o malé částky. Nu a kupř. se opět a opět navyšují spotřební daně – tč. zase na tabák. Prý ve jménu zdraví lidu. Ale není vám divné, že z nich nikdy ani koruna nejde do systému zdravotnictví? Pak je to minimálně pokrytecké. To jenom stát si jako nějaký drogový dealer mastí toliko vlastní věčně prázdnou kapsu. Je mi líto, ale nemyslím, že toliko realizací jistě jinak ctihodného plánu MZ se najdou potřebné chybějící miliardy. Budu však rád, mýlím‑li se.
Ing. Josef Jelínek,
člen pracovní skupiny pro soukromé zdravotní pojištění České asociace pojišťoven
Materiál se převážně soustředí na zlepšení transparentnosti systému veřejného zdravotního pojištění a jen sporadicky se zabývá snahou zlepšit jeho efektivitu. Je sice správné se zabývat současným velmi netransparentním stavem veřejného zdravotního pojištění, současně ale postrádám návrhy ke zlepšení efektivity při řešení zásadních problémů českého zdravotnictví, a to jak problémů dlouhodobých, tak i těch, které lze brzy očekávat. Sem patří:
- Zcela nedostatečná podpora prevence. To, že prevence chorob je nejefektivnější způsob, jak lze zdravotní stav obyvatelstva zlepšovat, a přitom je evidován prudký pokles finančních zdrojů vložených do preventivních opatření ve zdravotnictví v letech 2006–2012 a nyní vládou schválený materiál se problematikou prevence vůbec nezabývá, je zarážející.
- Řešení problematiky akutních lůžek a lůžek dlouhodobé a následné péče. Dlouhodobá potřeba řešení těchto dvou na sebe navazujících (stále odkládaných) problémů se jen zesiluje v důsledku zrušení poplatků za hospitalizaci. Ve vládou schválené velmi obecné zmínce k tomuto bodu postrádám zmínku o koordinaci obou ministerstev, která problematiku řeší, tedy ministerstva zdravotnictví a MPSV. Pokud se jedná o cenotvorbu především v lůžkové péči, jsem přesvědčen, že zkvalitnění této cenotvorby se má řešit ve spolupráci zdravotních pojišťoven, zdravotnických zařízení a ministerstva. Návrh, aby se cenotvorba prostřednictvím DRG řešila tím, že kompetenci převezme samotné ministerstvo zdravotnictví, považuji za nevhodný. U bodu centralizace nákladné zdravotní péče by mělo ministerstvo vyjádřit, zda má v úmyslu tuto centralizaci dále posilovat, nebo naopak trend specializace zpomalit. Řada odborníků již považuje počet center nákladné zdravotní péče za vysoký. Je třeba prosadit transparentnost cen zdravotních výkonů tak, aby tyto ceny zohledňovaly skutečné a přiměřené náklady zdravotnických zařízení; to bude jen první krok k tomu, aby se tyto ceny hradily zdravotnickým zařízením z veřejného zdravotního pojištění a aby příjmy zdravotních pojišťoven z veřejného zdravotního pojištění odpovídaly rozsahu zdravotní péče, kterou pojištěnci potřebují. To všechno ale budou dlouhodobé procesy. Bez konkrétních výsledků ve zlepšování transparentnosti a narovnávání cen nelze očekávat, že by vláda byla ochotna další miliardy do zdravotnictví posílat – tím spíš, že už to letos udělala a možnosti státního rozpočtu nejsou neomezené.
Formát pro tisk
