Na konci září zamítli zákonodárci návrh poslance Ludvíka Hovorky, který měl zpřehlednit toky peněz ve zdravotnictví. Pojišťovny podle něj měly mít povinnost zasílat v předstihu návrhy „nadstandardních“ dohod se zdravotnickými zařízeními ke kontrole ministerstvu zdravotnictví. Návrh také předpokládal, že MZ bude po schválení všechny tyto dohody zveřejňovat. Navzdory tomuto neúspěchu se poslanec Hovorka nevzdává záměru prosadit opatření, která by vedla k narovnání pokřivených pravidel financování zdravotní péče. Jak toho dosáhnout, naznačuje v následujícím textu.
České zdravotnictví je často kritizováno kvůli různým korupčním kauzám a skandálům. Příkladem může být kauza IZIP, podivné hospodaření dceřiných firem Nemocnice Na Homolce, předražené nákupy zdravotnických přístrojů, podivné veřejné zakázky zadávané firmám bez historie, nadstandardní úhrady některým zdravotnickým zařízením, účelové zakázky na IT systémy, komplikovaný a nepřehledný systém stanovování úhrad léčiv apod. Někteří poskytovatelé zdravotní péče s nadstandardními úhradami pak mohou vytvářet penězovody pro vyvádění peněz ze zdravotnictví.
V protikladu k zařízením s nadstandardními úhradami pak stojí mnoho poskytovatelů, především menších nemocnic, kteří dostávají úhrady velmi nízké, které mnohdy nestačí pokrýt provoz nemocnic a ty se následně zadlužují. V našem zdravotním systému navíc existují obrovské disproporce v ohodnocení zdravotnických výkonů mezi jednotlivými obory zdravotní péče.
Systém úhrad nemá jasná pravidla. Část výkonů platí zdravotní pojišťovny paušálními platbami, část podle systému DRG, který ale neodpovídá realitě, protože se budoval na základě dat jen z několika vybraných nemocnic. V roce 1997 byl schválen zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Původně vznikl jako provizorium na jeden rok, ale za 14 let prošel mnoha novelizacemi a nebyl nahrazen novou úpravou. Zdravotní péči proplácejí zdravotní pojišťovny podle úhradové vyhlášky, kterou ministerstvo zdravotnictví vydává na kalendářní rok. Úhradová vyhláška stanoví výši úhrad zdravotnickým zařízením.
V roce 2007 (v době, kdy se, mimo jiné, zaváděly regulační poplatky) se ale do zákona o veřejném zdravotním pojištění dostala jedna nenápadná věta, že zdravotní pojišťovny se mohou se zdravotnickým zařízením dohodnout i jinak, než stanoví vyhláška, a mohou tedy hradit za péči více nebo méně. Zjistil jsem, že podle vyhlášky se v současné době proplácí méně než jedna čtvrtina zdravotní péče. Zdravotnická zařízení mají se zdravotními pojišťovnami uzavřeny úhradové dodatky na každý rok jiné. Nad systémem úhradových vztahů je tedy minimální, téměř žádná kontrola. Pro představu, zdravotními pojišťovnami ročně proteče 220 až 240 miliard korun, což je více než jedna pětina všech prostředků státního rozpočtu.
Zatímco příjmy a výdaje státního rozpočtu jsou hlídány armádou úředníků finančních úřadů, celníků, ministerstev apod., kontrola nakládání s 240 miliardami je téměř nulová. Na ministerstvu financí do konce roku 2006 pracovalo v kontrolním odboru dohledu nad zdravotními pojišťovnami šest lidí, po personálním auditu tam zůstala jedna pracovnice, která posléze zemřela a nebyla nikým nahrazena. Na ministerstvu zdravotnictví na odboru dohledu nad zdravotními pojišťovnami pracují pouze tři lidé, od příštího roku by se jejich počet měl zvýšit na 12. Přitom v roce 2008 se připravoval vznik speciálního úřadu pro dohled nad zdravotními pojišťovnami, který měl zaměstnávat desítky lidí! Kontrole hospodaření zdravotnických zařízení se pak systémově nevěnuje nikdo.
Část nemocnic – zařízení v majetku státu – je sice formálně kontrolována odborem přímo řízených zařízení ministerstva zdravotnictví, ale ani tato kontrola efektivně nefunguje, když mohla dovolit podvody obrovských rozměrů v Nemocnici Na Homolce.
Tento stav je naprosto tristní a svědčí o tom, že kontrolu toku těchto významných prostředků vlastně nikdo nikdy pořádně nechtěl, protože nákupy a zakázky bez pravidel jsou vydatným zdrojem pro soukromá konta některých šikovných jedinců a skrytý sponzoring politických stran.
Z těchto důvodů jsem k novele zákona o zdravotním pojištění předložil pozměňovací návrh, který měl smlouvy mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními podřídit kontrole ministerstva zdravotnictví a ministerstva financí. Návrh sice neprošel, ale získal celkem slušnou podporu poslanců. V diskusi se pak v plné nahotě ukázalo zděšení na ministerstvu zdravotnictví i ve zdravotních pojišťovnách, že konečně vyjde najevo, kdo kolik, za co a komu platí!!! A to je patrně největší kámen úrazu, protože tyto údaje vždycky byly pokládány za posvátné a nedotknutelné.
Ministerstvo zdravotnictví sice připravuje tzv. „transparenční novelu“ zákona o veřejném zdravotním pojištění, ale i ta je v zásadě předkládána v bezzubé podobě, protože pouze ukládá povinnost pojišťovnám zveřejnit všechny uzavírané smlouvy a smluvní ujednání, ale jejich nezveřejnění nemá za následek neplatnost takové smlouvy. Navíc novela nemůže vstoupit v platnost dříve než od 1. ledna 2016.
Proto připravuji pozměňovací návrhy, které by tento nedostatek odstranily, a chci, aby jejich účinnost mohla nastat již od 1. ledna 2015. Pokládám to za první, ale velmi důležitý krok k narovnání pokřivených vztahů a k nastavení jasných pravidel financování zdravotní péče. Uznávám, že to bude pro některé šíbry nepříjemné, protože se ukáže v plné nahotě efektivita zdravotnických zařízení a z celostátních deníků zmizí nesmyslná srovnávání efektivity a kvality zdravotnických zařízení bez toho, aby autoři těchto pseudotabulek znali to základní, kolik za srovnatelnou péči dostávají zaplaceno od zdravotních pojišťoven.
Za tímto krokem musejí následovat další – vytvoření nového seznamu výkonů s bodovými hodnotami, který bude odrážet skutečné reálné náklady jednotlivých zdravotnických výkonů, zakotvení jasných pravidel pro tvorbu úhradových mechanismů – úhradové vyhlášky a systému DRG do zákona o veřejném zdravotní pojištění a příprava nového systému DRG, který bude obsahovat i data z regionálních nemocnic.
Musí dojít k promítnutí reálných cen zdravotnického materiálu, léčivých přípravků a zdravotnických prostředků do úhrad zdravotní péče, aby se v maximální možné míře odstranily tzv. zpětné bonusy (rozdíly mezi číselníkem zdravotní pojišťovny a reálnou nákupní cenou – pozn. autora).
Potom zmizí prostor pro nadstandardní úhrady, tzv. V.I.P. dodatky a pak se vytvoří skutečně srovnatelné konkurenční prostředí nedeformované politicko‑ekonomickými korupčními vazbami. Musí následovat zvýšení kontroly zdravotních pojišťoven i zdravotnických zařízení, a to nejenom cestou správních a dozorčích rad.
České zdravotnictví srovnání s černou dírou skutečně nesnese
Zatímco u černé díry si astronomové naprosto nejsou jisti, co se stane s hmotným bodem, který se dostane na tzv. horizont událostí (teoretický okraj černé díry, za kterým již není návratu), pak v případě českého zdravotnictví víme celkem přesně, co se děje s penězi, které se vyvedou z úhrad, nákupů a veřejných zakázek.
Nejsou využity na léčbu nemocných ani na zkvalitnění zdravotnických zařízení, ale mizí na zahraničních kontech, v kufřících některých manažerů (viz kufřík bývalého ředitele Homolky pana Dbalého) a vytvářejí pohádkové bohatství několika zbohatlíků na úkor nás všech, především nemocných!
Formát pro tisk
